Jiřiny: Královny pozdního léta ve vaší zahradě

Původ a historie jiřin

Jiřiny, botanicky známé jako Dahlia, mají fascinující historii sahající až do dávných dob předkolumbovské Ameriky. Původně pocházejí z horských oblastí Mexika a Guatemaly, kde je místní obyvatelé po staletí pěstovali nejen pro jejich okrasnou hodnotu, ale také jako důležitou zemědělskou plodinu. Aztékové používali jejich duté stonky jako potrubí pro vodu a hlízy jako zdroj potravy i léčivých látek.

První evropské záznamy o jiřinách pocházejí z roku 1525, kdy španělští conquistadoři popsali tyto rostliny ve svých denících. Skutečný průlom v historii jiřin nastal až v roce 1789, kdy byly první exempláře dovezeny do královské botanické zahrady v Madridu. Ředitel zahrady Antonio José Cavanilles pojmenoval rostlinu na počest švédského botanika Andrease Dahla, čímž vznikl jejich vědecký název.

V průběhu 19. století se jiřiny staly mimořádně populárními v evropských zahradách. Zejména ve Velké Británii a Nizozemsku se rozvinulo intenzivní šlechtění, které vedlo k vytvoření tisíců nových kultivarů. Šlechtitelé se zaměřili především na velikost a tvar květů, jejich barvu a výšku rostlin. Z původních jednoduchých květů vznikly postupně složité plnokvěté formy, které známe dnes.

České země nezůstaly v pěstování jiřin pozadu. První jiřiny se k nám dostaly počátkem 19. století a rychle si získaly oblibu mezi zahradníky i šlechtiteli. Významným milníkem bylo založení specializovaných zahradnictví, která se věnovala výhradně pěstování a šlechtění jiřin. Mezi nejvýznamnější patřilo zahradnictví v Hradci Králové a v Praze-Troji.

V současnosti existuje více než 50 000 registrovaných odrůd jiřin, které se liší velikostí, tvarem i barvou květů. Od miniaturních pompónových jiřin až po obří dekorativní kultivary s květy o průměru přes 25 centimetrů. Moderní šlechtění se zaměřuje nejen na estetické vlastnosti, ale také na odolnost vůči chorobám a škůdcům, délku kvetení a trvanlivost řezaných květů.

Zajímavostí je, že jiřiny byly v roce 1963 prohlášeny za národní květinu Mexika, čímž se symbolicky vrátily ke svým kořenům. V průběhu staletí se z původně užitkové rostliny staly jedny z nejoblíbenějších okrasných květin na světě. Jejich popularita nadále roste, především díky jejich pestrobarevnosti, dlouhé době kvetení a schopnosti přizpůsobit se různým pěstebním podmínkám. Současní šlechtitelé pokračují v tradici svých předchůdců a každoročně uvádějí na trh nové, zajímavé odrůdy, které okouzlují zahrádkáře i profesionální pěstitele po celém světě.

Botanický popis rostliny

Jiřiny jsou vytrvalé byliny s hlízovitými kořeny, které mohou dorůstat výšky od 30 centimetrů až po impozantní 2 metry. Jejich stonky jsou vzpřímené, pevné a větvené, často s charakteristickým dutým středem. Povrch stonku může být hladký nebo jemně ochlupený, zbarvený do různých odstínů zelené, někdy s nádechem do červena nebo fialova.

Listy jiřin jsou vstřícné, složené a peřenosečné, s různým stupněm členění. Jejich velikost a tvar se liší podle odrůdy, ale typicky dosahují délky 15-30 centimetrů. Okraje listů jsou zubaté nebo pilovité, povrch může být lesklý nebo matný, často s výrazným žilkováním. Zbarvení listů se pohybuje od světle zelené až po tmavě zelenou, přičemž některé kultivary mohou mít listy s purpurovým nebo bronzovým nádechem.

Květy jiřin patří k jejich nejpůsobivějším charakteristikám. Jsou uspořádány v úborech, které mohou mít průměr od několika centimetrů až po 30 centimetrů u velkých dekorativních odrůd. Každý úbor se skládá z vnějších jazykovitých květů a vnitřních trubkovitých květů. Jazykovité květy mohou být uspořádány v jedné nebo více řadách, přičemž jejich tvar a uspořádání určuje klasifikaci květu. Můžeme se setkat s jednoduchými, poloplnými i plnými květy, které mohou mít tvar pomponkovitý, kaktusovitý, dekorativní nebo anemonkovitý.

Barevná škála květů je mimořádně pestrá a zahrnuje prakticky všechny barvy kromě čisté modré. Najdeme zde odstíny bílé, žluté, oranžové, červené, růžové, fialové i téměř černé. Mnoho odrůd má dvoubarevné nebo vícebarevné květy s přechody a kombinacemi různých odstínů. Některé kultivary se vyznačují zajímavými barevnými efekty, jako jsou žíhání, stínování nebo barevné přechody od středu ke krajům květu.

Kořenový systém jiřin je charakteristický svými hlízami, které se vytvářejí na konci vegetačního období. Tyto hlízy slouží jako zásobní orgány a umožňují rostlině přežít nepříznivé období. Jsou uspořádány v trsech, přičemž každá hlíza má na své horní části pupeny, ze kterých na jaře vyrůstají nové výhony. Hlízy mohou mít různý tvar a velikost, od malých kulovitých až po protáhlé vřetenovité útvary.

Rostliny vytvářejí bohatě větvený kořenový systém, který zajišťuje dobrou stabilitu a příjem živin. V průběhu vegetačního období se na kořenovém krčku vytvářejí nové hlízy, které postupně tloustnou a ukládají se v nich zásobní látky. Na podzim, když nadzemní část rostliny odumírá, hlízy obsahují dostatek živin pro následující sezónu.

Jiřiny jsou jako barevné hvězdy na zemi, které nám připomínají, že i podzim může být plný života a krásy

Ludmila Hrušková

Nejběžnější druhy a barvy jiřin

Jiřiny patří mezi nejoblíbenější podzimní květiny a jejich rozmanitost je skutečně ohromující. Mezi nejběžnější druhy patří dekorativní jiřiny, které se vyznačují velkými, plnými květy s pravidelně uspořádanými okvětními lístky. Tyto květy mohou dosahovat průměru až 25 centimetrů a jsou často k vidění v klasických zahradách. Velmi populární jsou také kaktusovité jiřiny, jejichž okvětní lístky jsou zašpičatělé a připomínají jehly kaktusu. Pomponkovité jiřiny zase okouzlují svými dokonale kulatými květy, které připomínají malé barevné míčky.

V českých zahradách se často setkáváme s jiřinami typu Ball, které mají středně velké, kulovité květy. Jejich výška se pohybuje mezi 80 až 120 centimetry, což je činí ideálními pro střední partie záhonů. Nesmíme opomenout ani orchideovité jiřiny, které se pyšní elegantními, lehce zvlněnými okvětními lístky, připomínajícími exotické orchideje.

Co se týče barevného spektra, jiřiny nabízejí skutečně širokou paletu odstínů. Nejoblíbenější jsou červené jiřiny, které dodávají zahradě dramatický vzhled a energii. Často pěstovaná odrůda 'Bishop of Llandaff' má temně červené květy kontrastující s tmavým listem. Bílé jiřiny, jako například kultivary 'White Perfection' nebo 'Swan Lake', vnášejí do zahrady eleganci a čistotu. Jsou často využívány ve svatebních kyticích a slavnostních aranžmá.

Žluté a oranžové odstíny jiřin přinášejí do zahrady sluneční atmosféru a optimismus. Tyto barvy jsou particularly výrazné u odrůd jako 'Yellow Star' nebo 'Orange Wonder'. Růžové jiřiny v různých odstínech od něžně pastelových po sytě malinové jsou rovněž velmi populární. Kultivary jako 'Pink Perception' nebo 'Rosemary Webb' patří mezi zahradnické stálice.

V posledních letech získávají na oblibě také dvoubarevné jiřiny, které kombinují například bílou s fialovou nebo červenou se žlutou. Tyto kultivary, jako třeba 'Gallery Art Deco' nebo 'Café au Lait', vytvářejí v zahradě působivé barevné akcenty. Tmavě zbarvené jiřiny v odstínech burgundské nebo téměř černé jsou vyhledávané pro svůj dramatický efekt a schopnost vytvářet zajímavé kontrasty s světlejšími květinami.

Moderní šlechtění přináší stále nové barevné kombinace a tvary květů. Například jiřiny s proměnlivým zbarvením, které mění barvu v průběhu kvetení, nebo odrůdy s neobvyklými barevnými přechody na jednotlivých okvětních lístcích. Každá barva a typ jiřiny má své specifické využití v zahradní kompozici a při správném výběru a kombinaci mohou vytvářet působivé barevné scenérie od konce léta až do prvních mrazů.

Kdy a jak sázet jiřiny

Jiřiny patří mezi oblíbené květiny, které zdobí naše zahrady od poloviny léta až do prvních mrazů. Správné načasování výsadby a péče o jiřiny je klíčové pro jejich úspěšné pěstování. Hlízy jiřin začínáme vysazovat na jaře, obvykle v období od poloviny dubna do začátku května, když už nehrozí pozdní jarní mrazíky a půda je dostatečně prohřátá. Ideální teplota půdy by měla být alespoň 8 stupňů Celsia.

Před samotnou výsadbou je důležité připravit půdu. Jiřiny milují hlubokou, živinami bohatou a dobře propustnou zeminu. Doporučuje se na podzim předchozího roku zapravit do půdy kvalitní kompost nebo dobře vyzrálý hnůj. Na jaře pak před výsadbou půdu znovu překopeme a případně doplníme další organickou hmotu. Místo pro výsadbu by mělo být slunné, případně lehce přistíněné během nejparnějších odpoledních hodin.

Samotná výsadba hlíz probíhá do hloubky přibližně 10-15 centimetrů. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být 50-80 centimetrů, v závislosti na odrůdě a velikosti, které jiřiny dosahují v dospělosti. Hlízy ukládáme do země pupeny směrem nahoru a lehce je zasypeme zeminou. Po výsadbě je vhodné místo označit kolíkem, abychom věděli, kde jiřiny vyraší.

V prvních týdnech po výsadbě je třeba dbát na pravidelnou zálivku, půda by měla být stále mírně vlhká, ale ne přemokřená. Jakmile rostliny začnou růst, je vhodné je přihnojovat. Nejvhodnější je používat hnojiva bohatá na fosfor a draslík, které podporují tvorbu květů. Během vegetace je důležité pravidelně odstraňovat odkvetlé květy, což podporuje tvorbu nových poupat.

Pro lepší stabilitu vysokých odrůd je nezbytné připravit oporu již při výsadbě nebo krátce po ní. Můžeme použít bambusové tyče, kovové opory nebo speciální květinové podpěry. Rostliny k opoře průběžně vyvazujeme, aby nedošlo k jejich poškození při silném větru nebo dešti.

Pokud chceme jiřiny předpěstovat, můžeme začít již v březnu. Hlízy umístíme do větších květináčů s lehkým substrátem a postavíme je na světlé místo s teplotou okolo 18-20 stupňů. Předpěstované rostliny pak vysazujeme ven až po zmrzlých, obvykle v polovině května. Tento způsob nám zajistí dřívější kvetení.

Na podzim, když první mráz spálí nadzemní části rostlin, je čas na vyjmutí hlíz ze země. Hlízy očistíme, necháme oschnout a uskladníme v temnu při teplotě 5-10 stupňů Celsia. Během zimy občas kontrolujeme jejich stav a případně odstraňujeme napadené části. Takto připravené hlízy můžeme na jaře opět vysadit a těšit se z krásných květů.

Péče a zalévání během vegetace

Jiřiny jsou během vegetačního období poměrně náročné na péči a pravidelnou zálivku. Rostliny potřebují vydatnou zálivku zejména v období tvorby poupat a během kvetení. Vodu je třeba aplikovat přímo ke kořenům, nikoli na listy či květy, aby nedocházelo k jejich poškození a vzniku houbových chorob. Zálivku provádíme ideálně v ranních hodinách, aby rostliny měly dostatek času na vstřebání vody před večerním ochlazením.

Půda kolem jiřin by měla být stále přiměřeně vlhká, nikoliv však přemokřená. Přílišná zálivka může vést k uhnívání hlíz, zatímco nedostatečná zálivka způsobuje zakrslý růst a menší množství květů. Během horkých letních dnů je vhodné zalévat jiřiny každý den nebo ob den, v chladnějším období stačí 2-3krát týdně. Množství vody závisí také na typu půdy - písčité půdy vyžadují častější zálivku než těžké jílovité.

V průběhu vegetace je důležité pravidelné okopávání a odstraňování plevelů, které konkurují jiřinám v příjmu živin a vody. Půdu kolem rostlin je vhodné mulčovat organickým materiálem, například posečenou trávou nebo slámou, což pomáhá udržovat vlhkost a potlačovat růst plevelů. Mulč by však neměl být v přímém kontaktu se stonky rostlin, aby nedocházelo k jejich zahnívání.

Pro bohaté kvetení je nezbytné pravidelné přihnojování. První dávku hnojiva aplikujeme na začátku vegetace, kdy rostliny intenzivně rostou. Během období tvorby poupat a kvetení přihnojujeme každé 2-3 týdny hnojivem s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Vhodné jsou jak granulovaná hnojiva, tak i organická ve formě zálivky. Přehnojování však může vést k bujnému růstu listů na úkor květů.

Důležitou součástí péče je také pravidelné odstraňování odkvetlých květů, které podporuje tvorbu nových poupat a prodlužuje období kvetení. Vysoké odrůdy jiřin je nutné vyvazovat k oporám, aby nedošlo k jejich poléhání při silnějším větru nebo dešti. Opory instalujeme již při výsadbě nebo krátce po ní, abychom nepoškodili kořenový systém.

V případě výskytu škůdců nebo chorob je třeba rychle zasáhnout vhodnými přípravky. Nejčastějšími škůdci jsou mšice, svilušky a slimáci, z chorob pak padlí a různé skvrnitosti listů. Preventivně můžeme rostliny ošetřovat výluhem z kopřiv nebo přesličky, který posiluje jejich přirozenou odolnost. Při silnějším napadení je nutné použít specifické ochranné prostředky podle typu škůdce či choroby.

Ochrana před škůdci a chorobami

Jiřiny mohou být napadeny různými škůdci a chorobami, proto je důležité věnovat jejich ochraně náležitou pozornost. Mezi nejčastější škůdce patří mšice, svilušky a slimáci, kteří dokáží během krátké doby způsobit značné škody na rostlinách. Mšice se zejména vyskytují na mladých výhoncích a pupenech, kde sají rostlinné šťávy a způsobují deformace listů. K jejich likvidaci lze použít jak chemické přípravky, tak i přírodní metody, například postřik z kopřivového výluhu nebo nasazení jejich přirozených nepřátel, jako jsou slunéčka sedmitečná.

Velmi nebezpečnou chorobou jiřin je padlí, které se projevuje bílým povlakem na listech a může vést k jejich předčasnému usychání. Prevencí proti padlí je dostatečný prostor mezi rostlinami pro cirkulaci vzduchu a zalévání ke kořenům, nikoli na listy. Při prvních příznacích je vhodné použít fungicidní přípravky, které zabrání dalšímu šíření choroby.

Další závažnou hrozbou jsou virová onemocnění, která se projevují mozaikovitostí listů, zakrněním rostlin a deformací květů. Proti virovým chorobám neexistuje účinná léčba, napadené rostliny je nutné odstranit a zlikvidovat, aby se zamezilo šíření infekce na zdravé jedince. Preventivním opatřením je výběr zdravého sadebního materiálu a pravidelná kontrola rostlin.

V období vegetačního klidu je třeba věnovat pozornost uskladněným hlízám. Nejčastějším problémem bývá plíseň šedá a různé hniloby, které se objevují při nevhodných skladovacích podmínkách. Hlízy by měly být skladovány v suchu při teplotě kolem 5-10 °C. Před uskladněním je důležité hlízy důkladně očistit, odstranit poškozené části a ošetřit fungicidním přípravkem.

Prevence je v ochraně jiřin klíčová. Pravidelná kontrola rostlin a včasné rozpoznání příznaků napadení umožňuje rychlou reakci a účinnou ochranu. Důležité je také dodržování správných pěstitelských postupů, jako je přiměřená zálivka, vhodné hnojení a dostatečné rozestupy mezi rostlinami. V případě silného napadení škůdci je možné použít insekticidní přípravky, vždy však s ohledem na životní prostředí a včely.

Při chemické ochraně je nutné dodržovat doporučené dávkování a termíny aplikace. Vhodné je střídat různé přípravky, aby se předešlo vzniku rezistence škůdců. V ekologickém pěstování lze využít biologickou ochranu, například nasazení dravých roztočů proti sviluškám nebo použití přírodních postřiků z česneku, přesličky či kopřiv. Tyto přírodní metody sice vyžadují více trpělivosti, ale jsou šetrné k životnímu prostředí a podporují přirozenou rovnováhu v zahradě.

Správné zazimování hlíz

Správné zazimování hlíz jiřin je naprosto zásadní pro jejich úspěšné přezimování a následné jarní rašení. Hlízy je třeba vykopat ze země po prvních mrazících, které spálí nadzemní část rostliny, obvykle koncem října nebo začátkem listopadu. Nikdy nenecháváme hlízy v zemi přes zimu, protože by mohly zmrznout nebo uhnít. Před vyjmutím ze země odstraníme veškerou nadzemní část rostliny asi 10-15 cm nad zemí, což nám později usnadní manipulaci s hlízami.

Při vykopávání postupujeme velmi opatrně, abychom hlízy nepoškodili. Používáme nejlépe rycí vidle, kterými půdu nejprve zkypříme v dostatečné vzdálenosti od stonku. Hlízy jsou velmi křehké a jakékoli poranění může být vstupní branou pro plísně a hnilobu. Po vyjmutí ze země hlízy důkladně očistíme od zbytků zeminy, nejlépe proudem vody. Necháme je oschnout na vzduchu, ale ne na přímém slunci.

Před uskladněním je nezbytné hlízy důkladně prohlédnout a odstranit všechny poškozené nebo nahnilé části. Zdravé hlízy ošetříme fungicidním přípravkem, který zabrání rozvoji plísní během skladování. Můžeme použít například práškovou síru nebo speciální fungicidní přípravky určené pro ošetření hlíz. Některé zkušené pěstitelé doporučují namočit hlízy do slabého roztoku hypermanganu, který působí jako dezinfekce.

Pro skladování jsou ideální bedýnky nebo papírové krabice s dostatečným množstvím větracích otvorů. Na dno nasypeme vrstvu rašeliny nebo suchých pilin, které budou absorbovat případnou vlhkost. Hlízy ukládáme tak, aby se vzájemně nedotýkaly, krčkem nahoru. Mezi jednotlivé vrstvy můžeme dát noviny nebo suchý písek. Je důležité každou hlízu označit štítkem s názvem odrůdy, aby na jaře nedošlo k záměně.

Optimální teplota pro skladování je mezi 5-10 °C, nikdy by neměla klesnout pod bod mrazu. Vzdušná vlhkost by měla být okolo 70-80 %. Příliš vysoká vlhkost podporuje vznik plísní, příliš nízká způsobuje vysychání hlíz. Ideálním místem pro přezimování je sklep nebo chladnější místnost, kde teplota zůstává stabilní. Během zimy hlízy pravidelně kontrolujeme a odstraňujeme případné napadené kusy, aby se zabránilo šíření chorob.

Na jaře, přibližně v březnu, začínáme hlízy připravovat na novou sezónu. Pokud jsou příliš velké, můžeme je rozdělit ostrým nožem tak, aby každá část měla alespoň jeden pupen. Řezné plochy ošetříme fungicidem a necháme zaschnout. Takto připravené hlízy můžeme předpěstovat v květináčích nebo později vysadit přímo na záhon, až pomine nebezpečí pozdních mrazíků.

Množení a dělení trsů

Jiriny se mohou množit několika způsoby, přičemž nejběžnější metodou je dělení trsů. Tento proces se obvykle provádí na jaře nebo na podzim, kdy rostliny přirozeně vstupují do období vegetačního klidu. Při dělení trsů je důležité počkat, až půda dostatečně proschne a oteplí se na teplotu alespoň 10 stupňů Celsia. Samotný proces začíná opatrným vykopáním celého trsu z půdy, přičemž je třeba dbát na to, aby se nepoškodily hlízy a kořenový systém.

Po vyjmutí trsu z půdy je nutné jej očistit od zbytků zeminy a pečlivě prohlédnout. Každá oddělená část by měla obsahovat alespoň jednu až dvě zdravé hlízy s pupeny a část kořenového krčku. Při dělení používáme ostrý a čistý nůž nebo zahradnické nůžky, které před každým řezem dezinfikujeme, abychom předešli přenosu případných chorob. Řez vedeme vždy šikmo, což umožňuje lepší odtok vody a snižuje riziko zahnívání.

Rozdělené části je vhodné nechat několik hodin zaschnout a následně je ošetřit fungicidním přípravkem, který zabrání vzniku plísní a dalších chorob. Nově vzniklé rostliny vysazujeme do předem připravené, kvalitní a dobře propustné půdy. Ideální je půdu obohatit kompostem nebo vyzrálým hnojem, který poskytne mladým rostlinám dostatek živin pro zdravý růst. Hloubka výsadby by měla být přibližně 10-15 centimetrů, přičemž mezi jednotlivými rostlinami necháváme dostatečný prostor 40-60 centimetrů.

V prvních týdnech po výsadbě je klíčová pravidelná zálivka, která pomůže rostlinám se lépe zakořenit. Půdu kolem nově vysazených jiřin můžeme zamulčovat, což pomůže udržet vlhkost a potlačit růst plevelů. Mladé rostliny začnou obvykle kvést již v prvním roce po rozdělení, ale plného potenciálu dosáhnou až v následující sezóně.

Kromě jarního a podzimního dělení lze jiriny množit také řízkováním mladých výhonů na jaře. Tento způsob je však náročnější a vyžaduje více zkušeností a speciální podmínky. Při pravidelné péči a správném dělení trsů mohou jiriny vytvářet krásné květy po mnoho let. Je důležité připomenout, že příliš časté dělení trsů není vhodné, optimální interval je každé 3-4 roky, kdy rostliny začínají ztrácet svou vitalitu a množství květů se snižuje. Pravidelné dělení trsů také pomáhá předcházet degeneraci rostlin a udržuje jejich zdravý růst a bohaté kvetení.

Využití jiřin v zahradě a květinových vazbách

Jiřiny patří mezi nejoblíbenější květiny pro výsadbu v okrasných zahradách a jejich využití je skutečně všestranné. V zahradní architektuře se uplatňují především jako výrazné solitéry nebo jako součást květinových záhonů, kde díky své výšce a bohatému květenství vytváří působivé dominanty. Vysoké odrůdy jiřin jsou ideální pro zadní partie trvalkových záhonů, kde vyniknou v kombinaci s okrasnými travami, rudbekiemi nebo echinaceami. Nižší kultivary lze efektně využít v předzahrádkách nebo podél zahradních cestiček.

Při plánování výsadby je důležité zohlednit barvu květů a výšku rostlin, aby vznikla harmonická kompozice. Červené a oranžové jiřiny vytváří výrazné barevné akcenty, zatímco pastelové odstíny působí jemněji a jsou vhodné pro romantické zahrady. Tmavě vínové až téměř černé kultivary dodávají zahradě dramatický nádech a skvěle kontrastují se světlými květinami.

Pro řez do váz jsou jiřiny naprosto nepostradatelné. Jejich květy vydrží ve váze až týden, pokud je správně ošetříme. Stonky je nutné šikmo seříznout ostrým nožem a odstranit spodní listy, které by byly pod vodou. Do vody je vhodné přidat květinový kondicionér nebo trochu cukru, což prodlouží jejich životnost. Jiřiny se výborně kombinují s ostatními letními a podzimními květinami, jako jsou astry, chryzantémy nebo hortenzie.

V moderní floristice nacházejí jiřiny uplatnění v nejrůznějších aranžmá. Jsou nenahraditelné ve svatebních kyticích, kde zejména jemně zbarvené odrůdy vytváří romantickou atmosféru. Větší květy se skvěle hodí do slavnostních dekorací, menší pomponkovité jiřiny zase do drobnějších aranžmá nebo příležitostných kytic. Dekorativní jiřiny s velkými květy jsou působivé i samostatně ve vysokých vázách.

Pro podzimní výzdobu interiéru jsou jiřiny přímo předurčené. Jejich bohaté květy v teplých barvách dokonale vystihují atmosféru babího léta a přinášejí do místnosti přirozenou eleganci. V kombinaci s větvičkami s podzimně zbarvenými listy, šípky nebo jeřabinami vytvoří působivé sezónní aranžmá. Při použití v interiéru je důležité umístit vázu mimo přímé slunce a průvan, aby květy vydržely co nejdéle svěží.

V přírodně laděných zahradách lze jiřiny kombinovat s okrasnými travinami, které zjemňují jejich někdy až příliš formální vzhled. Výborně se uplatní také v užitkové zahradě mezi bylinkami a zeleninou, kde kromě okrasné funkce přilákají včely a další užitečný hmyz. V městských zahradách a na terasách lze pěstovat jiřiny v nádobách, přičemž menší kultivary jsou pro tento účel ideální.

Zajímavosti a rekordy pěstování jiřin

Jiřiny jsou skutečně pozoruhodné rostliny s bohatou historií a mnoha zajímavými rekordy. Největší sbírka jiřin na světě se nachází v Národním institutu jiřin v nizozemském Noordwijku, kde pěstují více než 3000 různých odrůd těchto nádherných květin. Tato impozantní kolekce slouží nejen k zachování genetické rozmanitosti, ale také jako inspirace pro šlechtitele z celého světa.

V České republice se může pochlubit výjimečnou sbírkou Botanická zahrada v Praze, která disponuje více než 250 kultivary jiřin. Mezi pěstiteli koluje zajímavá historka o jiřině 'Giant Wonder', která v roce 1985 dosáhla rekordní výšky 7,8 metru, což je považováno za nejvyšší zdokumentovanou jiřinu v historii. Tento rekord nebyl dodnes překonán.

Fascinující je také skutečnost, že jiřiny mohou vytvářet hlízy o značné velikosti. Nejtěžší zdokumentovaná hlíza jiřiny vážila úctyhodných 23 kilogramů a byla vypěstována v roce 1999 v Anglii. Pěstitelé často experimentují s různými metodami pěstování a některým se podařilo vypěstovat rostliny s více než 100 květy na jediném keři.

Mezi kuriozity patří také objevení zcela černé jiřiny, po které pěstitelé dlouho toužili. V roce 2016 se nizozemským šlechtitelům podařilo vyvinout kultivar 'Black Diamond', který se této barvě nejvíce přibližuje. Cena za jednu hlízu této vzácné odrůdy dosahovala v době uvedení na trh až 500 eur.

Pozoruhodný je také příběh jiřiny 'Bishop of Llandaff', která byla považována za ztracenou během druhé světové války, ale byla znovu objevena v soukromé zahradě ve Walesu. Tato odrůda je dodnes jednou z nejoblíbenějších pro své výrazné červené květy a tmavé listy.

V oblasti šlechtění jiřin dosáhli čeští pěstitelé významných úspěchů. Česká odrůda 'Praha' získala v roce 1998 na mezinárodní výstavě v Hamburku ocenění za nejlepší tvarovou stabilitu květu. Zajímavostí je, že některé jiřiny mohou měnit barvu svých květů v závislosti na teplotě a světelných podmínkách, což je fenomén známý jako termochromismus.

Rekordní doba kvetení byla zaznamenána u jiřiny pěstované ve skleníku v Královské botanické zahradě v Edinburghu, která kvetla nepřetržitě po dobu 180 dní. Tento úspěch byl dosažen díky pečlivě kontrolovaným podmínkám a speciální výživě.

Pro pěstitele je také zajímavé, že jiřiny mohou být využívány v gastronomii. Jejich hlízy obsahují inulin a byly tradičně používány jako potravina původními obyvateli Mexika. V současnosti se některé restaurace specializující se na jedlé květiny začínají o jiřiny znovu zajímat a využívají jejich okvětní lístky jako jedlou dekoraci.

Vlastnost	Jiřina zahradní	Jiřina proměnlivá
Latinský název	Dahlia pinnata	Dahlia variabilis
Výška rostliny	30-150 cm	40-120 cm
Doba kvetení	červenec-říjen	červenec-září
Barvy květů	bílá, růžová, červená	žlutá, oranžová, fialová
Původ	Mexiko	Mexiko